Lewis & Short

vēnātus, ūs, m. [venor].

  1. I. Lit., hunting, the chase: labor in venatu, Cic. Tusc. 5, 34, 98; Verg. A. 7, 747; 9, 605; Ov. M. 3, 163.
    Plur., Ov. M. 4, 302; 4, 307; 4, 309.
  2. II. Transf.
    1. A. Fishing: capere in venatu, Plaut. Rud. 4, 3, 31.
    2. B. Game: venatus aggerere, Plin. 8, 16, 21, § 58: vesci venatu, id. 7, 2, 2, § 23; Amm. 23, 6, 50.