Lewis & Short

No entries found. Showing closest matches:

ob-nūbĭlo, āvi, ātum, 1, v. a., to cover with clouds or fog; to overcloud, darken, obscure (post-class.): vultūs serenitatem, Gell. 1, 2, 5: haec omnia vitium, to obscure, Amm. 28, 4, 2: odore sulfuris obnubilatus, beclouded, stupefied, senseless, App. M. 9, p. 228, 22; so, animam, id. ib. 8, p. 204, 38.

* ob-nūbĭlus, a, um, adj., overclouded, cloudy, dark, obscure: obnubila tenebris loca, Enn. ap. Cic. Tusc. 1, 21, 48 (Trag. v. 108 Vahl.).

ob-nūbo, psi, ptum, 3, v. a., to veil, cover (very rare; syn.: velo, induo, amicio).

  1. I. Lit.: LICTOR, CONLIGA MANVS, CAPVT OBNVBITO, ARBORI INFELICI SVSPENDITO, an old formula ap. Cic. Rab. Perd. 4, 13: flammeo caput nubentis obvolvatur, quod antiqui obnubere vocarintlegem jubere caput ejus obnubere qui parentem necavisset, quod est obvolvere, Paul. ex Fest. p. 170 Müll.; Liv. 1, 26; Val. Fl. 2, 254: ca put tempestate, Sil. 11, 259: comas amictu Verg. A. 11, 77.
    Absol., to veil the head obnubit, caput operit, Paul. ex Fest. p. 184 Müll.
  2. * II. Transf.: mare terras obnubit, Varr. L. L. 5, § 72 Müll.